Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes rozhodně nezapomenu na kapely BRUTALLY DECEASED, DIABLO SWING ORCHESTRA, WALLS OF JERICHO, DAUGHTERS, MESGUGGAH a ANTHRAX.
BRUTALLY DECEASED – Za lva death metalové scény, který má královskou hřívu a nejsilnější řev. Za jedinou domácí kapelu, která dokázala důstojně nahradit odpadnuvší DEICIDE.
DIABLO SWING ORCHESTRA – Za příjemné odlehčení festivalového dne. Za nadhled.
WALLS OF JERICHO – Za největší hardcorovou spartakiádu dne. Za to, že energií přeskočili i sportovce ze SICK OF IT ALL. Za nezkrotnou Candace Kucsulain. Za Mika Hastyho, který i při své šedivé bradě vyzařuje více energie, než o dvě generace mladší závodníci.
DAUGHTERS – Za to, že většinu koncertu jsem měl husí kůži a bradavky tvrdosti diamantu. Za chladný odosobnělý zvuk. Za set, který byl jako drogová závislost – nepříjemný a současně opojný. Za zatím jednoznačně nejsilnější zážitek. Za to, že securitas měli pohotovost.
MESHUGGAH – Za nejzajímavější výpravu na scéně a nejlepší světla. Za zvuk. Za intro, při kterém jsem očekával pád bomby.
ANTHRAX – Za legendu, která věkem neztrácí na síle. Za thrash metalový uragán, který vás vrátil tři dekády dozadu.
Bonus za nejrezavější zvuk jednoznačně stoner-psychedelici z WINDHAND.
Z jídla dnes vyhrál palak paneer od Indian Food Sultan a pho od Veg Médi.
Z festivalových debat přebíráme něco do sekce "Borec" na konec:
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
